01. QANTAS 787-9 premium economy San Francisco – Melbourne
02. QANTAS 737-800 první třída Melbourne – Sydney
03. Salónek Air New Zealand Sydney
04. Thai Airways 747-400 business class (horní paluba) Sydney – Bangkok
05. Thai Airways A350-900 business class Bangkok – Singapur
06. Vietnam Airlines A321 business class Singapur – Ho Či Minovo Město
07. Vietnam Airlines A350-900 business class Ho Či Minovo Město – Soul
08. Delta Air Lines A350-900 premium economy Soul – Detroit
Hmmm. Ani nevím, jak bych měl začít. Normálně bych recenzi tohoto kalibru začal nezadržitelným vzrušením a nadšením z toho, co se chystám napsat, ale zatím se na to necítím. Nechápejte mě špatně – QANTAS 787-9 v prémiové ekonomické třídě byl naprosto fantastický, ale myslel jsem si, že budu mnohem víc nadšený z toho, že budu psát svou vůbec první cestovní zprávu s červenobílou leteckou společností zdola. Počkat, neexistuje snad jiná australská letecká společnost s červenobílým barevným schématem? Ups. Ale víte, jak to myslím.
Problém je v tom, že to nebylo poprvé, co jsem s QF letěl, takže není divu, že mám tak trochu pocit, jako bych to už někdy dělal. Jo, to je pravda! Jen dva (nebo tři) z vás, kteří někdy četli celý můj letový deník, budou vědět, že jsem kdysi letěl s QANTAS mezi Los Angeles a Austrálií letadlem 747-400, což byla vlastně jedna z mých vůbec prvních velkých mezinárodních cest hned po vysoké škole. Tehdy jsem byl v cestování úplný nováček, ale byl to opravdu dobrý pocit vyškrtnout si jednu ze svých oblíbených leteckých společností ze „seznamu“ hned na začátku.
Když o tom tak přemýšlím, psát o tom, jak se tato letecká společnost v průběhu let změnila, mi vlastně připadá docela vzrušující. Letadlo 747-400, kterým jsem kdysi dávno letěl do Austrálie, mi připadá starobylé ve srovnání se zbrusu novým 787-9, kterým jsem měl možnost letět minulý týden, takže beru zpět svá slova o nedostatku nadšení. Pojďme na to!
Upozornění na spoiler: na jídelním lístku nebyl žádný Vegemite a v žádném okamžiku letu nebyl spatřen žádný skutečný klokan. Omlouváme se. Nebude to tak napínavé.
QF50
San Francisco, CA (SFO) – Melbourne, VIC (MEL)
Středa, 30. ledna 2019
Letadlo: 787-9
Registrace: VH-ZNA
Doba trvání: VH-ZNA
Doba trvání: VH-ZNA
Doba trvání: 1:
Video k tomuto letu dolů do Melbourne bylo hodně zábavné dát dohromady, i když se přiznám, že mě to děsilo k smrti ještě předtím, než jsem začal stříhat záběry. Pro tento let jsem natočil více než 15 GB videa, což je ve velkém měřítku prostě hloupost.
Věřte tomu nebo ne, mít příliš mnoho záznamů je více stresující než mít jich málo, ale myslím, že se mi to docela povedlo – a doufám, že se vám to bude líbit. Jako vždy jsou beaty od Epidemic Sound (které vřele doporučuji všem youtuberům, kteří potřebují hudbu pro svá vlastní videa).
- QANTAS 787-9 premium economy by byl mnohem zábavnější, kdybych na něj nemusel tak dlouho čekat
- Prémiový ekonomický produkt tak dobrý, že jsem při jeho prvním spatření mumlal výrazy
- Je jídlo v prémiové ekonomické třídě QANTAS lepší než to, které dostanete v běžné ekonomické třídě?
- Stojí za to platit za prémiovou ekonomickou třídu při tak dlouhém letu?
- Zabalit to všechno
Tato cesta do Sydney (přes Melbourne) byla bonusová letenka získaná prostřednictvím programu Alaska Airlines Mileage Plan. Stála 55 000 aljašských mil, což jsem považoval za férovou cenu za tak dobrý produkt, jako je QANTAS premium economy. Zejména proto, že cesta z letiště SFO do Austrálie trvá téměř 15 hodin ve vzduchu. Podle mého názoru to rozhodně stálo za to.
V každém případě tato bonusová letenka nezahrnovala náklady na cestu ze San Diega do San Francisca, takže jsem si letenku Alaska Airlines musel zaplatit z vlastní kapsy. A máš zatracenou pravdu, že jsem si dal záležet na dostatečně brzkém letu, abych se ochránil před případným nepředvídaným zpožděním. Měl jsem tolik starostí, že jsem nakonec před odletem do Austrálie měl tříhodinové mezipřistání v San Franciscu. Přehnané? Rozhodně. Ale v žádném případě jsem nechtěl zmeškat let do OZ!
Jak tomu osud chtěl, ukázalo se, že i tento let do Austrálie měl tříhodinové zpoždění, což mi dalo celkem 6 hodin na to, abych se poflakoval po letišti a neměl co dělat. Snažil jsem se co nejvíc zaměstnat psaním příspěvků na blog a úpravou fotek, ale řeknu jen, že uvíznout na šest hodin v terminálu A na letišti SFO je nešťastná situace.
Problém terminálu A spočívá v tom, že je tam velmi málo elektrických zásuvek, kde si můžete nabít svá zařízení, a jídlo je šíleně drahé. Ještě horší je, že tady na letišti není žádný přístup ze vzdušné strany k jinému terminálu, takže to bylo trochu jako v letištním vězení.
Prémiový ekonomický produkt tak dobrý, že jsem při jeho prvním spatření mumlal výrazy
Nástup na palubu začal krátce po 22. hodině a v tu chvíli už jsem byl fyzicky i psychicky vyčerpaný. Když jsem kráčel po tryskovém můstku k letadlu, myslel jsem jen na spánek. A upřímně řečeno, bylo mi jedno, jestli to bude mizerný spánek v ekonomické třídě… Byl jsem tak vyčerpaný, že jakákoli poloha, do které bych se mohl dostat a v níž bych mohl na pár minut usnout, by mi připadala jako nebe.
Při prvním pohledu na letadlo QANTAS 787-9 v prémiové ekonomické třídě jsem měl skoro pocit, jako by mi někdo vpíchl přímo do hrudi injekci čistého adrenalinu a já byl zase doširoka vzhůru. Říkám „téměř“, protože popravdě netuším, jaký je to pocit (lol)… ale to, co se tu snažím říct, je, že jsem byl opravdu napumpován zjištěním, že tato sedadla v prémiové ekonomické třídě jsou v podstatě ekvivalentem sedadel první třídy, která používají letecké společnosti zde v USA. Ve skutečnosti se domnívám, že se jedná o luxusní verzi stejných sedadel, která jsou právě teď v letadlech A321neo společnosti Hawaiian Airlines.
Nejenže je sedadlo QANTAS v prémiové ekonomické třídě obrovským pokrokem oproti standardnímu sedadlu v ekonomické třídě, ale získáte také další výhody, jako jsou sluchátka s potlačením hluku, přikrývka a polštáře plné velikosti a vylepšené menu. Je to v podstatě to, co bývala mezinárodní business třída před 15 až 20 lety. Tomu říkám pokrok.
Mně osobně připadají materiály a textury použité na těchto sedadlech v prémiové ekonomické třídě opravdu ostré. Ne, nemyslím tím všechny špičaté a pichlavé – myslím tím super stylové ve stylu „omg, tyhle sedačky chci mít doma“. Je to jedna z nejlépe vypadajících kabin ekonomické třídy, které jsem za poslední dobu viděl. Ano, kabina ekonomické třídy Air Transat A330-300 byla opravdu skvělá, ale jiným způsobem. Tohle byla prostě nablýskaná dobrá zábava. Tento interiér QANTAS je vyloženě stylový.
Je jídlo v prémiové ekonomické třídě QANTAS lepší než to, které dostanete v běžné ekonomické třídě?
Bez váhání mohu říct, že ano – rozhodně, jídlo v prémiové ekonomické třídě je mnohem lepší než to, které byste dostali ve standardním ekonomickém produktu. Pro začátek tam byly tři možnosti (na rozdíl od dvou), které jsou běžně nabízeny všem vzadu.
A pak je tu ještě prezentace. Ano, jídlo se stále podává na jednom podnose, stejně jako v běžných kabinách ekonomické třídy po celém světě, ale rozdíl zde v prémiové ekonomické třídě spočívá v tom, že se používá skutečné nádobí. Přesně tak – takové, které můžete někomu rozbít o hlavu, když s ním nesouhlasíte ve vášnivé debatě o tom, která letecká společnost podává nejlepší jídlo.
Budu zcela upřímný a řeknu, že jsem si během tohoto letu pořádně neprohlédl standardní jídlo v ekonomické třídě, ale podle obrázků, které jsem viděl z jiných recenzí, je jídlo v prémiové ekonomické třídě QANTAS mnohem vydatnější a kvalitnější než to, co byste dostali v zadní části letadla.
Stojí za to platit za prémiovou ekonomickou třídu při tak dlouhém letu?
Na tuto otázku odpovím tak, že je nepravděpodobné, že bych si ještě někdy koupil místo ve standardní ekonomické třídě na dlouhý mezinárodní let. Když se nad tím zamyslím, přeformuluji to. Chci tím říct, že jakmile mi tohle cestovatelské blogování začne vydělávat dost na to, aby mě pozvedlo z chudoby, pak nebudu mít problém zaplatit za prémiovou ekonomickou třídu. Do té doby si to budu štrádovat v běžné ekonomické třídě a snít o tom, že budu (jednou) létat v prémiové třídě.
Mělo by se také poznamenat, že pomocí bodů a mil je možné získat opravdu dobré nabídky na sedadla v prémiové ekonomické třídě. Můj nedávný let prémiovou ekonomickou třídou A350 společnosti Delta ze Soulu do Detroitu (reportáž z cesty již brzy), byla bonusová letenka, kterou jsem získal za pouhých 33 000 mizerných Sky Miles. Je to určitě dobrá nabídka, pokud ji můžete získat za tak nízkou cenu.
Každopádně, prémiová ekonomická třída se podle mého názoru snadno vyplatí, pokud jde o pohodlí a celkovou pohodu při letech delších než 12 hodin (například z LAX nebo SFO do Austrálie). Je mnohem levnější než cena business třídy, a přitom získáte velké sedadlo, na kterém se skutečně dá spát. Příjemná je i ta trocha jídla navíc.
Ale pro mě je spánek to hlavní. Mějte na paměti, že tato sedadla QANTAS v prémiové ekonomické třídě nejsou polohovatelná, ale sklápějí se více než standardní ekonomická sedadla. A pokud jde o mě, každé sedadlo v ekonomické třídě, na kterém se můžu vyspat, za to rozhodně stojí a s radostí to udělám znovu a znovu.
Zabalit to všechno
Myslím, že právě díky tomu, že jsem si před tímto letem neudělal žádný průzkum, to na mě udělalo takový dojem. Tato zkušenost s letadlem QANTAS 787 mi dokázala, že prémiová ekonomická třída je tak dobrá, že mě přiměje k tomu, abych se tolik nebál, až v budoucnu na velké mezinárodní cestě nebudu moci najít místo v byznys třídě za slušnou cenu.
Jen vědomí, že prémiová ekonomická třída je dostupná (a životaschopná), je vlastně velmi úlevný pocit – a opravdu se mi líbí, jakým směrem se letecké společnosti ubírají v konceptu vylepšeného ekonomického produktu. Samozřejmě je to životaschopné pouze tehdy, pokud se jim podaří udržet nízkou cenu a dostupnost pro masy, a opravdu doufám, že se nedočkáme postupného zdražování, až si letecké společnosti začnou uvědomovat, že mnoho lidí je ochotno za takové zvýšení komfortu zaplatit.
A ano – chápu, že každý má jinou definici toho, co je „cenově dostupné“, ale pro mě platí, že pokud se cena nachází někde mezi cenou základní ekonomické třídy a business třídy, tak mi to nevadí.
Co se týče srovnání této zkušenosti s prémiovou ekonomickou třídou s mou zkušeností se základní ekonomickou třídou v Austrálii před mnoha (mnoha) lety, rozdíl byl nakonec mnohem větší, než jsem si myslel. Vlastně jsem z tohoto letadla v Melbourne odcházel s tím, že to byl jeden z nejlepších letů v mém životě. Nepamatuji si, kdy jsem měl naposledy takový pocit po tak dlouhém sezení v jakémkoli jiném produktu ekonomické třídy!
Více než cokoli jiného je opravdu šílené pomyšlení, že sedadlo, které jsem měl při tomto letu, bylo pravděpodobně ekvivalentem sedadla v byznys třídě při onom jiném letu před tak dlouhou dobou.
Mysl. Blown. A nemůžu se dočkat, až si to zopakuju…