Dříve než vzniklo náměstí Times Square, byla křižovatka Broadwaye a Sedmé avenue v horní části města známá jako Longacre Square, pojmenovaná podle londýnské čtvrti kočárů. Long Acre v Londýně byl známý pro svůj průmysl koňských povozů, což byl obchod, který byl sdílen na manhattanském Longacre Square, dokud noční život a divadla nevytlačily rustikálnější obchod. Hustota a rozvoj města se propracovaly do horní části města a v 80. a 90. letech 19. století vytlačily divadelní čtvrť do této oblasti. V gay 90. letech došlo k jejímu rozkvětu a čtvrť ve tvaru přesýpacích hodin mezi 42. a 47. ulicí se stala křižovatkou Broadwaye – odvětví, nikoliv jen názvu ulice – nazývané také Great White Way.
Mnoho podniků vsadilo na to, že první newyorské metro přinese obchodní úspěch, a snažilo se přesunout své podniky do jeho blízkosti. Jedním z těchto podniků byl i deník New York Times, který v roce 1904 postavil na místě hotelu Pabst, na obrázku výše, v té době druhý nejvyšší mrakodrap ve městě. Společnost Times Corporation spolu s Interborough Rapid Transit Company také požádala město o přejmenování Longacre Square na Times Square, čemuž bylo ještě téhož roku vyhověno. Stanice Times Square se okamžitě stala nejdůležitějším uzlem systému metra(1) a dodnes je nejvyužívanější stanicí městské dopravy. Ačkoli se deník Times chlubil, jeho titulek „Times Square je název nového centra města“ byl prozíravý. Toho roku New York Times zahájily první silvestrovskou oslavu na Times Square, aby oslavily otevření zbrusu nové budovy Times.
Ačkoli Longacre Square byl oficiální termín před změnou názvu Times Square, tato oblast se nacházela na severním konci oblasti, kterou tehdejší policie nazývala Tenderloin. Hojně se zde vyskytovala divadla i nevěstince a tehdejší policie byla známa tím, že vydělávala na neřesti vybíráním úplatků(2). Přezdívka „Tenderloin“ se neujala tak jako v San Francisku, kde se dodnes nachází oblast s tímto názvem, ale pověst prostituce, nevěstinců, salónů a nočních klubů přetrvá.
Přechod od kuriózního ke komerčnímu náměstí trval jen několik let. Na výše uvedeném pohledu z roku 1909 je vidět skromný obchod s cedulemi a togery, ale také divadlo Gaiety a Churchillova restaurace. Churchill’s byl jedním z humrových paláců v oblasti, popisovaný jako první noční klub ve městě: drahý, elegantně vyzdobený, s orchestrem, tanečními a podlahovými show(3). V humrových palácích se sice podávali humři, ale také se v nich pořádaly večírky. Dařilo se jim až do prohibice a byly charakteristickým znakem raného Times Square(4). Jeden průvodce z té doby dokonce jmenuje restaurace s kabaretem a tancem s hvězdou, mezi nimi i Churchill’s.
Výše uvedený obrázek z roku 1912 ukazuje něco, čím je Times Square dobře známé: senzační a působivou reklamu. Nástup neonových nápisů změní zejména vzhled náměstí Times Square, protože inzerenti budou mezi sebou soutěžit o co nejpřitažlivější zobrazení. V knize Times Square Spectacular autor Darcy Tell napsal: „Nejoblíbenější atrakce ve čtvrti byly zdarma: obrovské elektrické reklamní poutače, které vyrůstaly na střechách po celém Times Square. Dokonce i v neděli večer, kdy byla divadla zavřená, přicházely davy lidí, aby se procházely po Broadwayi a sledovaly nejnovější oslnivé podívané.“
Broadway si vysloužila přezdívku „The Great White Way“ v době, kdy se stala (pravděpodobně) první ulicí v Americe plně osvětlenou elektrickým světlem. Přezdívka se podél avenue posouvala směrem nahoru, tak jak se rozšiřovala divadla, a v době, kdy bylo pojmenováno Times Square, už tam byla. Elektricky osvětlené náměstí bylo reklamním přínosem, díky němuž se tento termín vžil. Postupem času se reklamy stávaly ještě jasnějšími a velkolepějšími a divadla zůstávala soustředěna podél Times Square. Jeden z inzerentů, O. J. Gude, je považován za tvůrce „Great White Way“. Jeho reklamy změnily krajinu a měly trvalý dopad.
V počátcích Times Square byly populární revuální představení, například Ziegfield Follies. Příliv kabaretu změnil atmosféru humrových paláců na něco, co mnozí považovali za méně „high class“. Po roce 1914 došlo také k přílivu kin. V dubnu 1914 bylo otevřeno kino Strand – obrovský filmový palác, který pojal téměř 3 500 diváků. Představení ve filmových palácích dominovala scéně po několik následujících let a osvojila si propracovaný styl osvětlených reklam, aby přilákala návštěvníky kin.
Výše uvedený nápis Wrigley’s byl v provozu v letech 1917-1924 a byl dlouhý celý blok. Davy lidí se přicházely dívat jen na tento nápis a během první světové války pomáhal propagovat prodej válečných dluhopisů. V době instalace to byl vůbec největší nápis společnosti Gude. Reklama, filmy a cestovní ruch ovládnou Times Square během 20. let 20. století, kdy politika prohibice a následná hospodářská krize způsobí úpadek jiných typů podniků na Times Square, jako jsou kabarety a divadla(5).
Mnoho divadel s živými představeními se během velké hospodářské krize přeměnilo na kina. Vaudeville byl obzvláště těžce zasažen nástupem zvukového filmu. V době krize se rozšířila oplzlejší zábava a vzniklo několik burleskních představení, divadel, která se starala o „vraždy, chaos a dobrodružství“, a po skončení prohibice se otevřelo několik malých barů(6). Encyklopedie New Yorku uvádí, že „čtvrť se dramaticky změnila po krachu na burze v roce 1929. Bylo postaveno jen málo nových divadel a během hospodářské krize byla mnohá stávající přestavěna na levné ‚brusírny‘, které nabízely nepřetržité promítání sexuálně explicitních filmů“. Tato éra přinesla do čtvrti také burleskní představení, peep show, penny arkády a muzea desetníků.
Při rozšiřování linky metra IRT Flushing Line (7 Train) pod 42. ulicí ve 20. letech 20. století došlo k rozšíření služeb na trati z Grand Central na Times Square. Kromě toho byl tento vlak součástí snahy města dostat lidi na místo konání Světové výstavy v roce 1939 (záznamy v NYPL) v Queensu. Pracovníci WPA odstranili několik stávajících povrchových tramvajových kolejí, protože se rozšířil provoz metra.
Okouzlující pověst Times Square zůstala do značné míry nedotčena během Velké hospodářské krize, navzdory přílivu více „sprostých“ podniků, a druhá světová válka přinesla obnovenou prosperitu, stejně jako mnoho těch, kteří se starali o zábavu vojenského personálu na cestě do zámoří. Popkultura, jako je broadwayská hra a hollywoodský film On the Town, to dokládá, ale oblast se brzy stala rájem prostituce a podvodníků. Pokusy zmařit růst podniků spojených se sexem se v 50. letech většinou minuly účinkem. Podívejte se na záběry z Times Square v 50. letech 20. století na YouTube.
V roce 1960 vyšel v New York Times článek s názvem „Life on W. 42nd St. A Study in Decay“, v němž je oblast označena za „nejhorší“ ve městě. V tomto článku se reportér pozastavuje nad prvky, které daly Times Square jeho pověst: vandalismus, prostituce (hetero- i homosexuální), povalečství (zejména v podloubích metra), obchody prodávající nože nebo sexuálně explicitní materiály, grindhouse kina a věřte nebo ne, samota a rock’n’roll. V knize Ďáblovo hřiště autor James Traub analyzuje článek, který vyšel na titulní straně Timesů, s tím, že na Times Square se věci nestaly náhle deviantnějšími, jen viditelnějšími.
Článek v Timesech z roku 1960 vykládá o přítomnosti homosexuálů na Times Square, která se stala zcela viditelnou. Několik historií této oblasti, zejména Times Square Red, Times Square Blue a Inventing Times Square, a webové stránky Times Square Alliance rozvádějí, že historie homosexuálů na Times Square je poměrně dlouhá. Po Stonewallu v roce 1969 se na Times Square konal pochod Gay Liberation Front.
Další zviditelnění oblasti přinesl oscarový film Půlnoční kovboj. Tento článek Bowery Boys podává ucelený přehled o filmu a jeho vztahu k místům v New Yorku, většinou podél Times Square.
Film Taxikář z roku 1976 „začíná rozmazaným surrealistickým výletem po Times Square a okolních blocích“ , takže Times Square jako dějiště v této době divákům v podstatě prozradí hodně o tom, co potřebují vědět o hlavní postavě Travise Bickla v podání Roberta De Nira, který pracuje na noční směně jako řidič taxíku ve ztělesnění semennosti 70. let. Záběry z filmu Scouting NY „před a po“ skutečně prezentují pozoruhodné změny, které Times Square zaznamenalo od doby, kdy v 80. a 90. letech 20. století nabraly na síle revitalizační snahy.
Starostové Ed Koch a David Dinkins se podíleli na plánech rozvoje Times Square, ale starosta Rudy Giuliani je nejčastěji spojován s hnutím, které na Times Square vrátilo velké podniky, jako jsou velkoplošná divadla, obchody, restaurace a hotely. Administrativa starosty Michaela Bloomberga přinesla pěší zóny, které umožnily volnější pohyb v oblasti. Přestavba Times Square, někdy označovaná jako „disneyfikace“, byla v posledních 30 letech velmi intenzivní. Změny ukazuje tento interaktivní článek deníku New York Times. Postupem času Times Square nabízelo jak život na vysoké noze, tak i spodní část New Yorku, a zdá se, že Newyorčané vyžadují oba aspekty svého města.
Současný Google Street View ukazuje jiné Times Square, které je výsledkem dvou desítek let revitalizačních snah. One Times Square je zastíněno elektronickými billboardy, které přinášejí větší příjmy, než by přinesl pronájem budovy nájemcům. Stále je to místo divadelní kultury, masivních hotelů, rušného metra (nejrušnějšího!) a nákupů.
Další snímky Times Square jsou k dispozici v NYPL Digital Collections, portálu sbírek Muzea města New York, a prostřednictvím Městského archivu.
Seznam četby o historii Times Square
Vynález Times Square: Taylor
Times Square Spectacular: Osvětlení Broadwaye by Darcy Tell
Dábelské hřiště: A Century of Pleasure and Profit in Times Square by James Traub
Times Square: Jill Stoneová
Where the Ball Drops: Dny a noci na Times Square: Daniel Makagon
On the Town : One Hundred Years of Spectacle in Times Square: Marshall Berman
Ghosts of 42nd Street: A History of America’s Most Infamous Block by Anthony Bianco
Století na Times Square
Tales of Times Square by Josh Alan Friedman