Literární kritici se obecně shodují, že tvorbu Henryho Jamese lze rozdělit do tří období: první od roku 1876 do poloviny 80. let 19. století, druhé od poloviny 80. let do roku 1897 a třetí od roku 1897 do jeho smrti. V závěrečné fázi Jamesovy kariéry (1903) byla napsána a vydána kniha Šelma v džungli. Stejně jako ostatní díla vzniklá v tomto období je i styl této povídky výsledkem Jamesovy touhy detailně vykreslit permutace individuálního vědomí, v tomto případě mysli hlavního hrdiny povídky Johna Marchera. Tematicky lze tuto povídku spojit s jedním z největších románů jeho pozdějšího období, s románem Velvyslanci, který byl rovněž vydán v roce 1903.
Obě povídky, Šelma v džungli i Velvyslanci, i když různými způsoby, předkládají čtenáři myšlenku neúspěchu v životě. „Šelma v džungli“ je příběhem Johna Marchera, který věří, že je mu předurčen zvláštní osud. Toto přesvědčení je tak hluboké, že místo aby se Marcher ponořil do života, rozhodne se žít na jeho okraji a čekat, až tato zvláštní událost nastane. Když se Marcher na konci svého života rozhodne, že se ve svém přesvědčení mýlil a že jeho osudem ve skutečnosti nebylo nic významného, zůstane zlomeným člověkem. Uvědomuje si, že jeho výjimečnost má čistě negativní aspekt: „Osud, který mu byl předurčen, ho potkal s pomstou – vyprázdnil pohár až do dna; byl mužem své doby, mužem, jemuž se nemělo stát nic na světě.“
.