Úplný stručný
Obsah kapitoly
Pozdrav a poděkování. (1-9) Napomenutí k bratrské lásce a výtka pro rozdělení. (10-16) Učení o ukřižovaném Spasiteli jako o pokroku k Boží slávě (17-25) a pokoření tvora před ním. (26-31)
Komentář k 1 Kor 1,1-9
(Čti 1 Kor 1,1-9)
Všichni křesťané jsou křtem zasvěceni a oddáni Kristu a mají přísnou povinnost být svatí. V pravé Boží církvi jsou však všichni, kdo jsou posvěceni v Kristu Ježíši, povoláni za svaté a vzývají ho jako Boha zjeveného v těle pro všechna požehnání spasení; kdo ho uznávají a poslouchají jako svého Pána a Pána všech; nezahrnuje žádné jiné osoby. Křesťané se od profánních a ateistů liší tím, že se neodvažují žít bez modlitby; od židů a pohanů se liší tím, že vzývají Kristovo jméno. Všimněte si, jak často v těchto verších apoštol opakuje slova: Náš Pán Ježíš Kristus. Obával se, aby se o něm nezmiňoval příliš často nebo příliš čestně. Všem, kdo vzývali Krista, adresoval apoštol svůj obvyklý pozdrav, v němž za ně prosil o odpouštějící milost, posvěcující milost a utěšující Boží pokoj skrze Ježíše Krista. Hříšníci nemohou mít pokoj s Bohem ani od něho jiný než skrze Krista. Děkuje za jejich obrácení ke Kristově víře; tuto milost jim dal Ježíš Kristus. Byli jím obohaceni všemi duchovními dary. Mluví o výmluvnosti a poznání. A tam, kde Bůh dal tyto dva dary, dal velkou sílu k užitečnosti. Byly to dary Ducha svatého, jimiž Bůh apoštolům vydával svědectví. Ti, kdo očekávají příchod našeho Pána Ježíše Krista, budou jím zachováni až do konce; a ti, kdo jsou takoví, budou v Kristův den bezúhonní, neboť se takovými stali díky bohaté a bezplatné milosti. Jak slavné jsou naděje na takovou výsadu; být uchráněni Kristovou mocí od moci našich zkažeností a satanových pokušení!“
Komentář k 1. Korintským 1,10-16
(Čti 1. Korintským 1,10-16)
Ve velkých věcech náboženství buďte jedné mysli; a kde není jednota citů, ať je přesto jednota náklonnosti. Shoda ve větších věcech by měla uhasit rozpory ohledně těch menších. V nebi bude dokonalá jednota, a čím více se k ní na zemi přibližujeme, tím více se blížíme k dokonalosti. Pavel i Apollos byli věrnými služebníky Ježíše Krista a pomocníky jejich víry a radosti, ale ti, kteří měli sklony ke sporům, se rozpadli na strany. Takto náchylné jsou nejlepší věci ke zkažení a evangelium a jeho instituce se stávají motorem neshod a svárů. Satan se vždy snažil vyvolávat mezi křesťany spory jako jeden ze svých hlavních prostředků proti evangeliu. Apoštol přenechal křtění jiným služebníkům, zatímco on kázal evangelium jako užitečnější práci.
Komentář k 1. Korintským 1,17-25
(Přečti si 1. Korintským 1,17-25)
Pavel byl vychován v židovské vzdělanosti, ale prosté kázání o ukřižovaném Ježíši bylo mocnější než všechna řečnictví a filozofie pohanského světa. To je souhrn a podstata evangelia. Ukřižovaný Kristus je základem všech našich nadějí, pramenem všech našich radostí. A jeho smrtí žijeme. Kázání o záchraně ztracených hříšníků skrze utrpení a smrt Božího Syna, je-li vysvětleno a věrně aplikováno, se těm, kdo jsou na cestě do záhuby, jeví jako bláznovství. Smyslní, chamtiví, pyšní a ctižádostiví lidé vidí, že evangelium odporuje jejich oblíbeným zálibám. Ale ti, kdo evangelium přijmou a jsou osvíceni Božím Duchem, vidí v učení o ukřižovaném Kristu více Boží moudrosti a moci než ve všech ostatních jeho dílech. Bůh ponechal velkou část světa, aby se řídila diktátem vychloubačného lidského rozumu, a události ukázaly, že lidská moudrost je pošetilá a není schopna nalézt nebo udržet poznání Boha jako Stvořitele. Jemu se zalíbilo bláznovstvím kázání spasit ty, kdo věří. Bláznovstvím kázání; nikoli tím, co by se právem dalo nazvat bláznivým kázáním. Ale to, co se kázalo, bylo bláznovstvím pro lidi moudré slovy. Evangelium vždy bylo a bude bláznovstvím pro všechny, kdo jsou na cestě do záhuby. Jasně podané Kristovo poselství bylo vždy spolehlivým prubířským kamenem, podle něhož se lidé mohli dozvědět, po jaké cestě jdou. Ale opovrhované učení o spasení skrze víru v ukřižovaného Spasitele, Boha v lidské přirozenosti, který vykoupil církev svou vlastní krví, aby zachránil zástupy, dokonce všechny věřící, z nevědomosti, bludu a neřesti, bylo požehnané v každém věku. A nejslabší nástroje, které Bůh používá, jsou ve svých účincích silnější, než mohou použít nejsilnější lidé. Ne že by v Bohu byla hloupost nebo slabost, ale to, co lidé za takové považují, překonává všechnu jejich obdivovanou moudrost a sílu.
Komentář k 1. Korintským 1,26-31
(Čti 1. Korintským 1,26-31)
Bůh si nevyvolil filosofy, řečníky, státníky ani lidi bohaté, mocné a zajímavé ve světě, aby zvěstovali evangelium milosti a pokoje. On sám nejlépe posoudí, jací lidé a jaká opatření slouží cílům jeho slávy. Ačkoli Boží milostí obvykle nebývá povoláno mnoho urozených lidí, v každé době se našli takoví, kteří se za Kristovo evangelium nestyděli; a lidé každého postavení potřebují milost odpuštění. Často se stává, že pokorný křesťan, ačkoli je chudý, pokud jde o tento svět, má pravdivější znalosti evangelia než ti, kteří si z litery Písma udělali studium svého života, ale studovali ji spíše jako svědectví lidí než jako slovo Boží. A dokonce i malé děti získaly takové poznání Boží pravdy, že umlčely nevěřící. Důvodem je, že se učí od Boha; záměrem je, aby se žádné tělo nechlubilo jeho přítomností. Toto vyznamenání, jímž jediným se mohli chlubit, nebylo od nich samých. Bylo to díky svrchovanému rozhodnutí a obnovující milosti Boží, že byli vírou v Ježíši Kristu. On se pro nás stal od Boha moudrostí, spravedlností, posvěcením a vykoupením; vším, co potřebujeme nebo po čem můžeme toužit. A on se nám stal moudrostí, abychom skrze jeho slovo a Ducha a z jeho plnosti a pokladů moudrosti a poznání mohli přijmout vše, co nás učiní moudrými ke spáse a způsobilými ke každé službě, k níž jsme povoláni. Jsme vinni, podléháme spravedlivému trestu, a on se stal spravedlností, naším velkým vykoupením a obětí. Jsme zkažení a zkažení, a on je učiněn posvěcením, aby se nakonec stal úplným vykoupením; může osvobodit duši od bytí hříchu a uvolnit tělo z pout hrobu. A to proto, aby se všechna těla podle Jeremiášova proroctví, Jeremiáš 9,23-24, mohla chlubit zvláštní přízní, všeobsáhlou milostí a drahocenným spasením Jehovovým.