Bylo to za ranního rozbřesku severně od Los Angeles, když jsme se podívali dolů a viděli, jak tachometr Hondy Prelude Type SH z roku 1999 překročil 1000 mil, když jsme přejížděli z mezistátní dálnice 5 na kalifornskou severní státní silnici 14. V tu chvíli jsme si uvědomili, že Honda Prelude Type SH má za sebou 20 let. Přestože bylo toto auto vyrobeno před 20 lety, nebyla to žádná vzpomínka. Z dávno zapomenutých důvodů nebylo toto kupé Prelude nikdy prodáno ani zneužito v novinářské flotile – což jsme se chystali napravit. Namísto toho jej uchovával seznam lidí z americké Hondy a jeho klíčky si po dvě desetiletí předával jeden správce za druhým. A my jsme dostali příležitost dát mu trochu zabrat.
Tento konkrétní Prelude je občas vystaven ve firemním muzeu, ale většinu času tráví na temném parkovišti v jižní Kalifornii, kde čeká, až ho jeho současný správce vytáhne na projížďku po Starbucksu nebo na nedělní projížďku po pobřeží. Když ho poprvé nastartujeme, jeho tachometr ukazuje pouhých 941 mil. Musí to být nejdokonaleji zachovalý Prelude Type SH s nejnižším počtem najetých kilometrů na světě. Kromě sady novějších 16palcových celoročních pneumatik Goodyear Eagle Sport namontovaných někdy na cestě je původní až na spojku a brzdové destičky.
Hello, Old Friend
Pátá a poslední generace kupé Prelude s pohonem předních kol debutovala v roce 1997 a zahrnovala model Type SH neboli Super Handling a jeho tehdy nový systém aktivního přenosu točivého momentu (ATTS). Systém ATTS, který byl určen výhradně pro typ SH, zahrnoval hydraulicky ovládanou planetovou převodovku v diferenciálu a řídicí jednotku, která sledovala rychlost, úhel natočení volantu, boční zrychlení a snímače odklonu, aby při zatáčení nasměrovala větší část točivého momentu motoru na vnější přední kolo vozu. Cílem tohoto nastavení je zajistit neutrálnější jízdní vlastnosti, ale my jsme o tom tehdy nebyli tak přesvědčeni. Přestože jsme v silničním testu v listopadu 1996 chválili jízdní vlastnosti Hondy, hodnotu systému jsme zpochybňovali vzhledem k dalším 44 kilogramům, které na vůz přibral. V testu nejlepších jízdních vlastností vozů do 30 000 dolarů v roce 1997 systém vypověděl službu v polovině našeho testování na okruhu, ale nezdálo se, že by se výkon Prelude změnil. „Přesto jsme pokračovali,“ napsali jsme, „a rychle jsme zjistili, že ať už nám chybí cokoli, nechybí nám toho mnoho.“ Přesto Prelude porazil BMW 318ti a Mazdu Miata a odvezl si domů vítězství.
O dvě desetiletí později naše pochybnosti přetrvávají. Na úzkých horských silnicích severně od Malibu je Prelude při nájezdu do zatáček silně nedotáčivý a zdá se, že s otáčením jeho zadní části nepomůže žádné brzdění na stopě. Raději zatáčí na výkon, ale fyzika je fyzika a vyvážení hmotnosti Hondy vpředu a vzadu je příšerné. Na předních kolech nese 63,1 % ze svých 3035 kg. Pod mohutnou kapotou je 2,2litrový řadový čtyřválec umístěn daleko před přední nápravou a 12voltová baterie vozu je umístěna hned za pravým světlometem. Pneumatiky Goodyears o rozměru 205/50 R-16 toho zvládnou jen tolik.
Revize našich dojmů
V delších a rychlejších zatáčkách se Prelude snáze umisťuje a pěkně projíždí zatáčky. Když byl typ SH nový, Honda na něj nenasadila lepší pneumatiky, ale dostal tvrdší pružiny, tlumiče a stabilizátory než standardní Prelude. Na smykové dráze dosáhl náš testovací vůz solidní boční přilnavosti 0,88 g, čímž překonal hodnotu 0,83 g, kterou jsme zaznamenali ve své době. Ačkoli se karoserie naklání více než u moderních strojů, zavěšení řídicích ramen Hondy je i na dnešní poměry vyladěno mimořádně dobře a pohlcuje nerovnosti vozovky uprostřed rohu, aniž by narušilo postoj vozu. Jízda je pevná, ale ne tvrdá, a celkově je mnohem kultivovanější, než jsme od 20 let starého vozu očekávali.
Prelude působí, jako by byl precizně sestaven. Jeho mezery mezi panely jsou těsné a většina interiéru je měkká na dotek. Jeho přední sedadla jsou tvarována docela dobře, ale poloha sezení v chaise lounge je příšerná a tlusté velurové čalounění je jako sedět na ručnících do vany. Těsný podvozek Prelude působí působivě pevně, přestože má vůz velký skleník a tenké střešní sloupky. Mezi opatření, kterými Prelude páté generace vyztužuje karoserii oproti svému předchůdci, patří zesílená zadní přepážka, další příčníky a podpěra sloupku řízení protažená mezi A-sloupky.
Podvozek Prelude jsme kdysi označili za neochvějný a tvrdili jsme, že má řízení jako ve Formuli 1. To se však nepodařilo. Dnes se nám zdá, že řízení Hondy je pomalejší, než bychom si přáli, a jeho převod 15,6:1 znamená, že při projíždění úzkých horských silnic musíte volantem v rukou pořádně zamíchat. Přesto je řízení Prelude tak přesné a jeho zpětná vazba tak organická, že by se mělo stát vzorem pro inženýry řízení na celém světě. Brzdy Prelude jsou také mimořádně komunikativní a snadno se modulují, i když zastavení našeho testovaného vozu na 195 stopách z rychlosti 70 km/h je výrazně delší, než jsme dříve zaznamenali u typu SH.
Zvuk a zuřivost
Honda v roce 1999 provedla lehké osvěžení modelu Prelude, které zahrnovalo novou koncovku výfuku a upravené časování ventilů, které zvýšilo výkon „velkého bloku“ 2,2litrového čtyřválce H22A4 ze 195 na 200 koní ve spojení s pětistupňovou manuální převodovkou, jedinou převodovkou dostupnou pro Type SH. Převodovka má extrémně krátké převody, aby udržela čtyřválec ve varu. Ačkoli pod 2500 otáčkami za minutu není k nalezení mnoho chrapláku, ve středním pásmu motoru je masa a Prelude dokáže dosáhnout rychlosti 60 km/h na druhý rychlostní stupeň. Nad 3500 ot/min se začnou dít věci. Motor působí, jako by byl pevně spojen s podvozkem, a malým nastavením plynu můžete upravit linii Prelude v zatáčkách. Když motor při rychlosti 80 km/h točí 4100 otáček, předjížděcí manévry na dálnici jen zřídka vyžadují podřazení.
Když však chcete skutečný výkon, musíte velký čtyřválec vytočit nad 5250 otáček za minutu, kdy konečně začne fungovat systém proměnného časování a zdvihu ventilů VTEC od Hondy, který přepne na profil vačky s vyšším zdvihem a uvolní plný točivý moment motoru 158 N.m. V případě, že chcete mít skutečný výkon, musíte motor vytočit nad 5250 otáček za minutu. Výkon vrcholí při 7000 otáčkách za minutu a červená hranice je při 7400 otáčkách za minutu, ale motor se bude točit až do 8000 otáček za minutu, pokud budete držet nohu na plynu. Při tvrdé práci může Prelude působit jako chudák první generace NSX a také tak zní. Ale starý Prelude, navzdory svému VTEC dramatu, není tak rychlý, jak se zdá. Na testovacím okruhu se při rozjezdu při 5000 otáčkách za minutu kola trochu protáčejí a Type SH zrychlí na stovku za 7,0 sekundy a čtvrt míle při rychlosti 90 km/h ujede za 15,5 sekundy. Tyto časy jsou zhruba stejné jako ty, které jsme zaznamenali před 20 lety, přesto jsou asi o půl sekundy pomalejší než u Hondy Civic Si 2019 s moderním přeplňovaným motorem, který nemusí pracovat zdaleka tak tvrdě, aby poskytl plný tah.
Prelude páté generace spolu s dalšími Hondami z přelomu století jsou vozy, které pomohly upevnit pověst značky jako vyspělé konstrukce, výkonu a kvality. Ve své době dominovaly našim srovnávacím testům a mnohé z nich se několikrát dostaly do našeho seznamu 10 nejlepších vozů. Po týdnu stráveném za volantem tohoto nového 20 let starého Prelude Type SH je snadné pochopit proč. Ne, nedosahuje dnešních standardů, ale v mnoha ohledech určoval měřítka své doby. Hej, Hondo, jaká další skvělá stará auta máte schovaná v temných koutech?