Vládl: 817-855. b. 795. Nejstarší syn císaře Ludvíka Pobožného a spolu se svými bratry klíčová postava občanských válek, které poznamenaly pozdější léta vlády jeho otce i období bezprostředně po jeho smrti. V roce 814 byl Lothair jmenován bavorským králem. V roce 817 ho jeho otec jmenoval spoluvládcem a korunoval ho v Cáchách. Současně s korunovací vydal Ludvík také Ordinatio imperrii, kterým Lothara určil za svého nástupce a podřídil mu jeho mladší bratry, Ludvíka Bavorského a Pipena Akvitánského. Lothair strávil léta 822-825 jako regent pro Itálii, čímž výrazně omezil moc a nezávislost svého strýce, italského krále Bernarda (812-817), aniž by ho fakticky vytlačil. Během pobytu v Itálii byl Lothair také papežem paschalem i v Římě korunován císařem (823).
Ordinatio imperii mělo zřejmě zachovat jednotu říše, aniž by Lothairovým sourozencům upíralo jejich právoplatný podíl. Ve skutečnosti se uspořádané uspořádání, které předpokládala, nepodařilo uskutečnit, a to především kvůli obavám, které vznikly, když se císař Ludvík znovu oženil a jeho nová manželka Judita mu porodila dalšího syna a potenciálního dědice. Když Judita a její příznivci začali tlačit na Ludvíka, aby přidělil podíl na království jejímu synovi Karlovi („Plešatému“), starší sourozenci se vzbouřili (830). Lothair, jehož práva se zdála být nejvíce ohrožena, se postavil do čela vzpoury a nejvíce trpěl jejím neúspěchem. V návaznosti na to jeho otec přistoupil k novému rozdělení říše, které předpokládalo její rozdělení na čtyři přibližně stejná království, včetně jednoho pro mladého Karla. Lothair si měl ponechat své italské země, ale ztratil jakoukoli moc nad zeměmi svých bratrů, kteří nyní byli považováni za samostatná království. Toto nové uspořádání však nedokázalo uklidnit základní nespokojenost mezi bratry, kteří se nadále spolčovali a soupeřili o větší moc a vliv. V roce 833 se starší sourozenci v čele s Lothairem znovu vzbouřili. Tentokrát se těšili i podpoře papeže Řehoře iv., ale přesto byli poraženi. Lothair pokračoval v odboji, i když byl fakticky omezen na svá italská území.
V občanské válce, která následovala po smrti Ludvíka Pobožného (840), si Lothair činil nárok na všechna práva, která mu původně udělilo Ordinatio imperrii z roku 817. V roce 817 se Lothair stal císařem. Jakoukoli šanci na realizaci tohoto nároku však fakticky ukončila jeho drtivá porážka v bitvě u Fontenoy (25. července 841). Po dlouhém vyjednávání uzavřeli bratři Verdunskou smlouvu (srpen 843), trvalou dohodu, podle níž si Lothair ponechal titul císaře (i když bez pravomocí nad svými bratry) a vládu nad středním královstvím sahajícím od Fríska na severu po Sicílii na jihu. Lothairova území zahrnovala císařská hlavní města Cáchy a Řím. V období po Verdunské smlouvě se udržovala bratrská spolupráce a přinejmenším ideál jednoty prostřednictvím pravidelných setkání nyní již víceméně stejně postavených panovníků. Ačkoli není důvod se domnívat, že Lothajrovo střední království bylo odsouzeno k neúspěchu, silně trpělo vnějšími nájezdy. Od roku 845 trpěla severní část říše každoročními útoky Vikingů, zatímco Saracéni napadali Itálii. Lothair pověřil vládou v Itálii svého nejstaršího syna Ludvíka II., kterého zároveň povýšil do hodnosti spolucísaře (850). Jeho mladší synové Karel a Lothair II. obdrželi Provence, respektive Lotharingii. V roce 855 odešel Lothair I. do kláštera v Prümu, kde 29. září zemřel.
Bibliografie: e. hlawitschka, Vom Frankenreich zur Formierung der europäischen Staaten-und Völkergemeinschaft, 840-1046 (Darmstadt 1986) 75-80. p. richÉ The Carolingians, A Family Who Forged Europe (Philadelphia 1983) 141-196. j. nelson, „The Frankish Kingdoms, 814-898.“ (česky): The West,“ New Cambrige Medieval History 2. ed. r. mckitterick (Cambridge 1995) 110-l41. j. fried „The Frankish Kingdoms, 817-911: The East and Middle Kingdom,“ tamtéž 142-68.