Huovo mezinárodní postavení bylo posíleno jeho častou přítomností ve Spojených státech, zejména jeho významným působením ve funkci čínského velvyslance v letech 1938-1942. Během této doby shromáždil podporu pro svou vlast – tehdy napadenou Japonci – a po druhé světové válce působil jako delegát na konferenci v San Francisku, která založila Organizaci spojených národů. V roce 1946 se Hu stal rektorem Pekingské univerzity, ale po komunistické revoluci v Číně o dva roky později přesídlil na Tchaj-wan, kde nakonec vedl Academia Sinica, přední výzkumný institut. Hu se vždy otevřeně vyslovoval pro demokracii a lidská práva a nějakou dobu působil ve Shromáždění delegátů nacionalistické vlády.
Hu přišel na Kolumbijskou univerzitu v roce 1914 po absolvování Cornellovy univerzity. Studoval u Johna Deweyho, pragmatického filozofa, který prosazoval učení prostřednictvím experimentování a praxe. V roce 1917 získal Hu doktorát z filozofie a se svým učitelem si zůstal po celá léta blízký; když Dewey v dubnu 1919 navštívil Čínu na dvouletém přednáškovém turné po 11 provinciích, Hu mu sloužil jako hlavní překladatel. O tři desetiletí později přednesl Hu na slavnostní večeři k Deweyho 90. narozeninám svědectví. V průběhu let se Hu pravidelně vracel na Kolumbijskou univerzitu, aby zde vyučoval a přednášel, a v roce 1939 se podílel na úsilí o zvýšení počtu členů Federace absolventů. V roce 1960 věnoval Kolumbijské východoasijské knihovně 25svazkový soubor svých čínských spisů. Hu zemřel v roce 1962, krátce poté univerzita zřídila na jeho památku stipendium pro absolventy.
Další informace o Hu Shihovi najdete v Kolumbijské encyklopedii.