Kulturní a chronologický kontext domestikace kukuřice a dýně v časném holocénu v údolí řeky Central Balsas v Mexiku

Výsledky

Úkryt Xihuatoxtla (964 m n. m.) je tvořen převisem obrovského balvanu (17 × 16 × 14 m) a obsahuje ≈75 m2 chráněné podlahové plochy uvnitř úvozu (obr. 2 a obr. S1). Nachází se 260 m od Barranca Xihuatoxtla poblíž místa, kde se nyní sezónní potok otevírá do ploché kotliny. Téměř 1 m hluboká stratigrafická sekvence (obr. 3) je ukotvena 4 radiokarbonovými daty na dřevěném uhlí: (1) 1200 ± 40 př. n. l. (1240-1000 cal B.P.) z vrstvy B, 20-30 cm pod povrchem, (2) 2790 ± 40 př. n. l. (2970-2780 cal B.P.) z vrstvy B, 30-40 cm pod povrchem, (3) 4730 ± 40 př. n. l. (5590-5320 cal B.P.) z vrstvy C, 49 cm pod povrchem, a (4) 7920 ± 40 př. n. l. (8990-8610 cal B.P.) z vrstvy D, 65 cm pod povrchem. Kulturní uloženiny sahaly ještě 35 cm pod vrstvu 8990-8610 cal B.P., ale žádný ze vzorků získaných z těchto starších uloženin se nám nepodařilo datovat. Ačkoli škrobová zrna a fytolity byly dobře zachovány ve zbytcích kamenných nástrojů a fytolity se běžně vyskytovaly v sedimentech skrývky, pylových zrn a rostlinných makrozbytků jiných než dřevěné uhlíky bylo málo (28). Nedochovaly se žádné pozůstatky fauny. Sedimentární sekvenci v Xihuatoxtla lze rozdělit do 5 hlavních a diskrétních stratigrafických jednotek (obr. 3):

Vrstva A (≈0-10/15 cm pod povrchem) je 10 až 15 cm silná uloženina velmi kompaktního opáleného jílu, která obsahovala četné předkolumbovské hrnčířské střepy (n = 414) a skromný počet (n = 26) litických artefaktů, především debitáže, ale včetně malého hrotitého obsidiánového hrotu a fragmentu obsidiánové čepele. Malý počet zlomků lahvového skla (n = 3) je jediným náznakem recentního narušení (všechny zde a níže uvedené počty se týkají jednotek 1 a 2, sousedících bloků o ploše 1 m2).

Vrstva B (≈10/15-45/50 cm n. m.) je 30 až 40 cm mocný nános jílovitého bahna s malým množstvím hranatého střechovitého spadu, který s hloubkou mění barvu z šedohnědé na hnědou. Hustota střepů se pohybuje od 110 střepů na 5 cm úrovně na metr čtvereční v horní části vrstvy po 25 střepů na 5 cm úrovně na metr čtvereční ve spodní části. Hustota litických předmětů dosahuje v průměru 27 kusů na 5cm úroveň na metr čtvereční. Obsidiánové artefakty zahrnovaly 12 prizmatických zlomků čepelí, 1 hrot, 1 tabulový klín (piece esquillée) a 9 šupin. Další štípané kamenné artefakty z místních materiálů zahrnovaly 1 strmé škrabadlo, 1 šupinový nůž, 1 hrob, 1 sekáček a 1 malé bipolární jádro. Z vrstvy byly dále vyzvednuty 3 ruční kameny (manos, drobné nástroje sloužící k drcení rostlinných a případně i jiných druhů materiálů), 2 zlomky základny mlýnského kamene a 1 tvarovaný zlomek metátu.

Vrstva C (≈45/50-60 cm n. m.) je 8-12 cm mocná uloženina velkých hranatých střechovitých bloků (velikosti dlažebních kostek) v matrici šedohnědého jílovitého jílu. Hustota litických artefaktů (119 na 5 cm úrovně na metr čtvereční), absence obsidiánových čepelí a datum AMS 14C 4730 ± 40 př. n. l. (5590-5320 cal B.P.) naznačují, že tato vrstva je datována do předkeramického období, ačkoli do ní pronikají šperky z keramické okupace výše (n = 36). Štípané kamenné nástroje získané z vrstvy C zahrnují 2 škrabadla, 1 vrták, 1 šupinový nůž, 1 bifaciální jádro, 2 bipolární jádra, 1 malý obsidiánový zlomek biface a 4 použité šupiny. Z vrstvy C bylo dále získáno 6 ručních kamenů (viz obr. 4 a obr. S2A) a 1 možný fragment základny frézovacího kamene.

Vrstva D (≈60-70 cm n. m.) je 8 až 10 cm mocný nános hnědého jílovitého bahna s několika hranatými bloky střechovitého spadu. Bylo zde získáno 251 štípaných kamenných artefaktů (63 na 5 cm úrovně na m2) a žádná keramika. Štípané kamenné nástroje získané z vrstvy D zahrnují 1 sekáček na dlažební kostky, 1 konkávní škrabadlo, 2 gravíry, 5 šupinových nožů a 1 zlomek biface. Dále byly vyzvednuty 2 ruční kameny a 1 kompletní a 2 fragmentární kamenné podstavce pro frézování (viz obr. 4 a obr. S2 B a C).

Vrstva E (≈70-95 cm n. m.) je 8-25 cm mocná uloženina hnědého jílovitého bahna s větším množstvím hranatých střechovitých bloků než vrstva D. Spočívá na erodovaném skalním podloží (vrstva F), které se svažuje od 78 do 95 cm pod povrch směrem od jihu k severu (viz obr. 3). Získáno bylo 179 štípaných kamenných artefaktů (30 na 5 cm úrovně na metr čtvereční), včetně báze dříkového hrotu s odsazenou bází, distálního konce silného kopinatého hrotu (obr. 5), 1 hrobu, 1 šperháku, 1 vločkového nože, 9 použitých šupin, 5 ztenčených šupin s broušenými ploškami, 2 zlomků jader a 3 bipolárních jader. Z této nejstarší okupační vrstvy byly získány 4 ruční kameny (obr. 4 a obr. S2D a S3).

Téměř všechny ruční kameny a základny mlýnských kamenů (obr. 4), které byly použity pro zpracování rostlin, se skládaly z říčních oblázků a balvanů, které byly upraveny pouze použitím. Jeden fragment podstavce frézovacího kamene pocházel spíše z kamenné desky (obr. S2C) než z říčního balvanu, který byl rovněž upraven pouze použitím. Opotřebované leštění se může vyskytovat na jedné nebo obou plochách ručního kamene a také na hranách nástrojů. Jeden ruční kámen z vrstvy E (318e) zřejmě zaznamenal značné využití jako tlouk. Řada zlomků frézovacích kamenů vykazuje leštění i na rovných nebo mírně konkávních plochách. Pruhy jsou na ručních kamenech i fragmentech frézovacích kamenů vzácné, ale tam, kde se vyskytují, jsou uspořádány paralelně k sobě, což naznačuje pohyb tam a zpět. Výjimkou je kompletní frézovací kámen získaný z vrstvy D (316d), který vykazoval náhodně orientované pruhy při okrajích mělké prohlubně o průměru 11 cm. Používání nemodifikovaných říčních dlažebních kostek jako ručních kamenů a nemodifikovaných říčních balvanů nebo kamenných desek jako základů pro frézovací kameny je běžný vzorec pozorovaný na časně holocenních lokalitách v polopouštní mexické vysočině v údolí Tehuacan (29) a v Guilá Naquitz v Oaxace (1). Podobné broušené kamenné nástroje byly získány také v časně holocenních kontextech na skalním útulku Santa Marta (30), lokalitě v centrální depresi Chiapasu, která se nachází v nadmořské výšce 860 m v zóně tropického listnatého lesa.

Výroba broušených kamenných nástrojů v Xihuatoxtla byla důležitou činností v předkeramickém období a pokračovala i v období keramiky, i když s menší intenzitou (tab. S2). Používala se široká škála surovin, včetně chalcedonu, chertu, kvarcitu, ryolitu, čediče, pískovce a obsidiánu. Zdá se, že všechny kromě obsidiánu byly místně dostupné. Na bázi sekvence ve vrstvě E (≈75-95 cm pod povrchem) svědčí o bifaciální redukci při výrobě vrhacích hrotů ztenčující se šupiny často obsahující broušené plošky. Příprava hrany preformy hrotu kopí broušením je způsobem, jak zvýšit pevnost platformy a umožnit odstranění větších ztenčených šupin. Bifaciální ztenčené šupiny s broušenými platformami jsou charakteristické pro paleoindické a časně archaické období (před ≈8000 cal let př. n. l.) (31) a jejich výskyt ve vrstvě E odpovídá jejímu odhadovanému stáří (starší než ≈9000 cal let př. n. l.) Z této vrstvy byla také získána bazální polovina dříkového hrotu s odsazenou základnou a distální konec hrotu s diamantovým průřezem (obr. 5). Základna hrotu je podobná jednotlivým příkladům klasifikovaným jako hroty Pedernales z lokality Guilá Naquitz v Oaxace a z údolí Tehuacan v kontextech datovaných mezi ≈9510 a 7742 cal let př. n. l. (1, 29). Doklady bifaciální redukce pokračovaly i ve vrstvě D (≈60-75 cm pod povrchem), kde byly nalezeny další ztenčené šupiny a také jeden zlomek preformy biface. Bifaciální vločkování se vyskytovalo i ve vrstvě C a ve vrstvě B spojené s keramikou, i když ve snížené míře a bez přípravy plošek broušením.

Stejný nebo větší význam při výrobě kamenných nástrojů měla redukce jádra pro vločky, které mohly být použity s malou nebo žádnou úpravou. Jádra byla redukována oportunisticky nebo bipolárními metodami. Výsledné šupiny se používaly jako nože, škrabadla, vrtáky, násadce a hrobky a představovaly většinu nástrojů nalezených v předkeramických nalezištích. Nástroje získané z usazenin keramického stáří byly vyrobeny převážně na obsidiánových hranolových čepelích, ačkoli některé nástroje a většina úštěpů byly z místních neobsidiánových materiálů.

Jak bylo uvedeno v doprovodném článku (28), škrobová zrna identifikovaná jako kukuřice byla získána, často ve velkém množství, z většiny artefaktů identifikovaných jako mlecí kameny nalezené v celé stratigrafické sekvenci Xihuatoxtla. Všech 8 brusných nástrojů a oba štípané kamenné nástroje zkoumané na přítomnost škrobových zrn v úrovních současných nebo nižších než datum 14C 7920 ± 40 př. n. l. (8990-8610 cal let př. n. l.) poskytly kukuřičný škrob. Fytolity kukuřice byly získány jak ze sedimentů, tak z kamenných nástrojů v celé sekvenci, včetně těch, které se nacházely pod úrovní a z úrovně, z níž pochází datum 7920 ± 40 let před naším letopočtem. Fytolity identifikované jako domestikované Cucurbita, pravděpodobně C. argyrosperma, byly nalezeny také v přímé souvislosti s datem 7920 ± 40 14C př. n. l. v Xihuatoxtla a v úrovních pod ním (podrobnosti o získávání a identifikaci škrobových zrn a fytolitů viz ref. 28). Důkazy tedy pevně ukazují, že kukuřice a dýně byly domestikovány v období 8990-8610 cal let př. n. l., což je nejranější dosud zaznamenané datum pro kukuřici

.