(Tento článek je součástí našeho týdenního zpravodajství o ADCC. Chcete-li se dozvědět živévýsledky, play by play a komentáře, budeme mít po celý víkend k dispozici článek s živými aktualizacemi)
Během rozhovoru s Tomem DeBlassem mám pocit, že je to člověk, který nechává své bojové dny za sebou, a to nejen na žíněnkách, ale i ve svém životě. Když se ho ptám na různá ožehavá témata ve sportu, jako jsou rozhodčí a online flame wars, nebere si servítky.
Očividně nečetl zprávu, že nadávat lidem, brojit proti organizaci nebo být prostě hlasitý je způsob, jak na sebe v dnešní době upozornit. Buď to, nebo je mu to už jedno.
Koneckonců Tom už nemá ve své kariéře moc co dokazovat. Má medaile, má akademie, má instruktáže a pravděpodobně i peníze, kterými se může pochlubit. Zdvořile mě opraví, když se ho zeptám, jestli by teď, když odchází do důchodu, nechtěl vybudovat velkou síť akademií.
„Tak já už vlastně mám 22 pobočných škol a ve své hlavní akademii mám přes 400 studentů. Na příští dva roky mám naplánované dva semináře měsíčně. Jsem spokojený s tím, jak se věci vyvíjejí. Vycházím s novým návodem na leglock. . a chtěl bych také mnohem více vystupovat na veřejnosti. Jsem velmi vděčný za to, jak se věci v mém životě zatím vyvíjejí, a chci jen pokračovat, rozšiřovat se a dělat to nejlepší, co umím, abych se dotkl co nejvíce životů.“
Tom má ale ještě něco: komunita BJJ ho nejenom žebravě respektuje. Mají ho skutečně rádi. Poznáte to podle toho, jak si ho na redditu dobírají za jeho legendární skromné chvástání (ano, jeho whatsapp avatar je lev), ale pak projevují skutečné obavy, když mu nedávný hoax dal šest měsíců života. DeBlass se pochechtává, když ho rozpačitě požádám, aby ukončil fámy o tom, že je chodící mrtvola, jako by na to všechno zapomněl. Říká mi, že to byl jednorázový vtip, který začal na žíněnkách a začal žít vlastním životem. Přiznává, že téma nebylo vtipné, ale vysvětluje:
„Náš smysl pro humor v týmu je občas velmi ponurý. Všichni jsme vyrůstali ve velmi, velmi tvrdé výchově a život nebyl pro nikoho z nás jednoduchý. Museli jsme se smát spoustě věcí, kterým se většina lidí nezasměje. Ale lidi se toho chytli a psali to na reddit.“
Ptám se Toma na jeho vztah k 144tisícovému hivemindu, kterým je r/bjj, kam Tom občas přispívá.
„Víte, já občas píšu na reddit, a když to udělám, dostanu spoustu lásky. Ale když na reddit nepíšu, tak to vypadá, že se mi dostává tuny nenávisti. Dělám, co můžu, a nemůžu ovlivnit, jak se lidi . …však víte. . jejich názory.“ Poslední větu formuluje jemně.
Ptám se Toma, jestli cítí tlak z toho, že je v jiu-jitsu pomazán jako jakýsi morální kompas:
„Prošel jsem si mnohým a rozhodně nejsem svatý, rozhodně. Nechovám se jinak a nevím, jestli mě všichni vnímají jako dobrého člověka.“
Není co dodat, Tom je Tom. Možná proto ho mají lidé rádi. Je to skutečný člověk, dost ctnostný na to, aby mohl být vzorem, ale dost lidský na to, aby nebyl stavěn příliš vysoko na morální piedestal.
Během rozhovoru s Tomem DeBlassem jsem připomněl nedávné vlákno na Redditu, které tvrdilo, že soutěžní tým Renza Gracieho před šesti lety z velké části neexistoval. Tom na to zatlačil a poukázal na to, že Renzo měl vždycky soutěžní tým světové úrovně, jen nebyl tak organizovaný jako dnes.
„Nevím, jak mohou lidé říkat, že soutěžní tým Renzo/Almeida neexistoval. Vždyť jsme měli Matta Serru, Ricarda Almeidu a mě. .tým Renzo měl vždy silné zastoupení v ADCC, vždy jsme měli kluky v Pride, UFC, vždy jsme soutěžili na nejvyšší úrovni. V každé váhové kategorii.“
Můžu říct, že je na toto téma trochu pichlavý, zdá se, že je vhodná doba na rychlé přetočení. Zeptal jsem se ho na rozhodování na nadcházejícím mistrovství světa ADCC, o kterém Tom dobře ví, protože vede ADCC North America. Tom má o organizaci ADCC očividně vysoké mínění. Přiznal, že rozhodčí jsou v tomto sportu problémem, a to i v poslední době. Říká však, že organizace dělají pro vyčištění svých rozhodcovských pravidel více než kdykoli předtím a ADCC je toho nejlepším příkladem.
„Vidím určité problémy s rozhodčími, ale zároveň vidím problémy všude. Myslím tím, že v ADCC rozhodně není žádná zaujatost. Nikdy.“
„V IBJJF jsme v minulosti viděli nějaké problémy. Možná lidé upřednostňovali několik jmen a podobně. Ale věřím, že se to zlepšuje. Věřím, že IBJJF se snaží držet své rozhodčí na vysoké úrovni. Vidíme stále méně a méně lidí, kteří jsou takříkajíc „oškubáni“. Myslím, že se to občas děje, ale ne nutně záměrně.“
Tím se dostáváme k tomu, že se bavíme o současném stavu sportu. Ptám se Toma, co je podle něj největším problémem jiu-jitsu, co nám brání dostat se na vyšší úroveň. Je to otázka, která vede ke klikacímu titulku. Tom Deblass vynadá tomu a tomu nebo Tom Deblass ZNIČÍ lidi, kteří si myslí, že BJJ je takové a takové.
Ale Tom opět jen pokrčí rameny:
„Víte, nemyslím si, že by jiu-jitsu mělo v současnosti mnoho problémů. Myslím, že se dostáváme na další úroveň. Myslím, že se o něm dozvídá čím dál víc lidí, čím dál víc lidí se zlepšuje. Myslím, že to jde správným směrem.“
Je dobré připomenout, že tolik našich stížností na tento sport vzniklo jen díky jeho neuvěřitelnému úspěchu. Když Tom před více než deseti lety vyhrál ADCC Trails, neexistovalo žádné r/bjj, žádné streamování placených přenosů, sakra, nebylo ani mnoho nogi turnajů.
Rozhovor s Tomem Debassem končím malou sondou o tom, co přesně považuje za „odchod do důchodu“. Díky prosperujícím masters divizím by Tom mohl klidně soutěžit ještě mnoho let. Přiznává, že pravděpodobně bude pokračovat v turnajích, konkrétně zmiňuje IBJJF Master’s Worlds. Zároveň ale říká, že je čas se na chvíli soustředit na své studenty.
„Faktem je, že když se připravuji na soutěž, musím být trochu sobecký. I na tom posledním Kasai, kterého jsem se zúčastnil, jsem se poslední dva týdny před soutěží věnoval tak trochu sám sobě a už nechci, aby to tak bylo.“
„Určitě půjdu na Masters Worlds, určitě půjdu na další Masters Nogi Worlds. . ale ne hned teď. Právě teď moji studenti potřebují mou plnou pozornost a tam ji chci mít. Nemám tam jiné lidi, kteří by mohli trénovat na mé úrovni tak jako já. Takže se jim chci věnovat na 100 %. Protože mám ve stáji koně, kteří dokážou doslova ohromné věci.“
Tom vypadá příjemně spokojeně se svým nabitým životem, ptám se ho, jestli není přetížen všemi svými závazky, jestli by nechtěl na chvíli ubrat. Tom říká, že vůbec ne. Opravdu se zdá být nadšený, že může naplno přejít do fáze dávání své kariéry. Já se na to také těším. Tom má sice všechny medaile, ale možná jeho nejlepší práce teprve přijde.