Vindhja netvoří jediné pohoří ve vlastním geologickém smyslu: kopce souhrnně nazývané Vindhja neleží podél antiklinálního nebo synklinálního hřbetu. Pohoří Vindhja je ve skutečnosti skupinou nesouvislého řetězce horských hřbetů, pahorkatin, vrchovin a náhorních plošin. Pojem „Vindhja“ je definován konvenčně, a proto se přesná definice pohoří Vindhja v různých historických obdobích měnila.
Historické definiceEdit
Dříve se termín „Vindhja“ používal v širším smyslu a zahrnoval řadu pohoří mezi Indoganžskou nížinou a Dekanskou plošinou. Podle různých definic uvedených ve starších textech se Vindhja rozkládá až po Godavari na jihu a Gangu na severu.
V některých puránách pojem Vindhja výslovně zahrnuje pohoří nacházející se mezi řekami Narmada a Tapti; tedy to, které je dnes známé jako pohoří Satpura. Váráha Purána používá pro Satpurské pohoří název „Vindhja-páda“ („úpatí Vindhji“).
Několik staroindických textů a nápisů (např. Nasik Prasasti Gautamiputry Satakarniho) zmiňuje tři pohoří ve střední Indii: Vindhja (nebo „vlastní Vindhja“), Rksa (také Rksavat nebo Rikša) a Pariyatra (nebo Paripatra). Tato tři pohoří jsou zahrnuta do sedmi Kula Parvatů („rodových hor“) v Bharatavarši, tj. v Indii. Přesná identifikace těchto tří pohoří je obtížná kvůli protichůdným popisům v různých textech. Například Kurma, Matsja a Brahmanda Purány uvádějí jako zdroj Tapti Vindhju, zatímco Višnu a Brahma Purány uvádějí jako její zdroj Rksu. Některé texty používají termín Vindhja pro označení všech kopců ve střední Indii.
Valmíkiho Rámájana v jedné pasáži popisuje Vindhju jako polohu na jih od Kiškindy (Rámájana IV-46. 17), která je ztotožňována s částí dnešní Karnátaky. Z toho dále vyplývá, že moře se nacházelo právě na jih od Vindhji a Lanka se nacházela na druhé straně tohoto moře. Mnoho badatelů se pokoušelo tuto anomálii vysvětlit různými způsoby. Podle jedné teorie pojem „Vindhja“ zahrnoval řadu pohoří na jih od indoárijských území v době, kdy byla Rámájana napsána. Jiní, například Frederick Eden Pargiter, se domnívají, že v jižní Indii existovalo jiné pohoří se stejným názvem. Madhav Vinayak Kibe umístil polohu Lanky do střední Indie.
Nápis z Barabarské jeskyně od Maukhari Anantavarmana zmiňuje kopec Nagarjuni v Biháru jako součást Vindhyi.
Dnešní vymezeníUpravit
Dnes se vymezení Vindhjí omezuje především na středoindické srázy, kopce a vrchoviny nacházející se severně od řeky Narmady. Některé z nich jsou ve skutečnosti samostatnými horskými soustavami.
Západní konec pohoří Vindhja se nachází ve státě Gudžarát, poblíž hranic státu s Rádžasthánem a Madhjapradéšem, na východní straně Gudžarátského poloostrova. Řada kopců spojuje prodloužení Vindhji s pohořím Aravalli u města Champaner. Pohoří Vindhja se zvedá do výšky východně od Chhota Udaipur.
Hlavní pohoří Vindhja tvoří jižní výběžek Středoindické vrchoviny. Probíhá zhruba rovnoběžně s řekou Naramadou ve směru východ-západ a tvoří jižní stěnu náhorní plošiny Malva v Madhjapradéši.
Východní část Vindhji tvoří více řetězců, neboť pohoří se východně od Malvy dělí na větve. Jižní řetězec Vindhyas se táhne mezi horními toky řek Son a Narmada a setkává se s pohořím Satpura v Maikalských kopcích poblíž Amarkantaku. Severní řetězec Vindhjů pokračuje na východ jako Bhanderská náhorní plošina a Kaimurské pohoří, které se táhne severně od řeky Son. Toto rozšířené pásmo prochází územím, které kdysi patřilo k Vindhjapradéši, a zasahuje až do okresu Kaimur v Biháru. Větev pohoří Vindhja táhnoucí se přes Bundelkhand je známá jako pohoří Panna. Další severní prodloužení (známé jako Vindhjačalské pohoří) se táhne až do Uttarpradéše a zastavuje se před břehy Gangy na několika místech, včetně Vindhjačalu a Čunaru (okres Mirzapur) poblíž Váránasí.
Vindhjánská tabule je náhorní plošina, která leží na sever od centrální části pohoří. Náhorní plošina Rewa-Panna se také souhrnně nazývá Vindhjská plošina.